Dostala jsem vynadáno, že prej málo píšu.
Bych třeba i něco psala, ale moc nemám o čem, páč na poli hledání práce snů se nic vzrušujícího neděje.
Nebo bych mohla psát o spoustě dalších věcí, krom hledání práce, ale zase se tady nechci moc tematicky rozplizávat. Ráda bych vás pobavila dalším líčením bizarních historek z pohovorů, ale zatim mě nikam nepozvali. A obvykle se ani neobtěžujou odepsat.
Což je vlastně něco, co mě docela dlouhodobě sere. A našla jsem spoustu krásnejch gifů na téma Go fuck yourself, o který se s váma chci podělit, protože si mezi nima prostě nedokážu vybrat, který se k tomu krásně hoděj. A asi bych měla upozornit na to, že v tomhle příspěvku je o něco více sprostých slov než obvykle.
Protože přátelé, až budete chtít někdy někoho zaměstnat, vzpomeňte si na tyto řádky a nechovejte se jako kreténi, lidi to oceněj. Zejména proto, že minimálně polovina zaměstnavatelů se tak podle nejen mých zkušeností chová.
Abych byla ještě extaktnější, dovolím si rozdělit potenciální zaměstnavatele na tři skupiny, podle toho, jak reagujou na nabídky uchazečů – když píšu zaměstnavatelé, tak myslím jakože obecně ty, kteří mají tuhle agendu na starost. Jo, abych vás pobavila, tak nejlepšího zacházení se mi dostalo od personalistky z vězení. Takže možná na těch personalistech něco bude.
1) Slušně vychovaní zaměstnavatelé
- Vám poděkují za zaslaný životopis a potvrdí tak, že se k nim vůbec dostal.
- Na začátku emailu vás pozdraví jménem a na konci se rozloučí.
- Buď vám dají časový rozmezí, kdy se ozvou nebo rovnou řeknou, že ne.
2) Mírně nasírací
- Odpoví pět měsíců poté, co jste jim poslali životopis.
- Dlouho nic, a pak najednou v neděli v noci pošlou divnou sms, že se sejdete zítra v 8.00 na Lukách a dáte si spolu kávu. – True story. Měla jsem ráno něco, co nešlo zrušit, takže jsem požádala o jinej termín a pak už se neozvali. Asi chtěli otestovat mojí flexibilitu.
- Napíšou něco ve smyslu: Už máme někoho jiného, kdyžtak se ozveme. Sorry, ale po tom, co ze sebe hodinu bliju motivační dopis, si snad zasloužim alespoň Dobrý den. Sice nemám práci, ale furt jsem snad ještě člověk, kurvafix. Neni to jako bych po vás chtěla, abyste tam nedejbože napsali taky mý jméno.
- Píšou šíleně debilní fráze (S politováním vám oznamujeme a podobný skvosty) nebo sluníčkový ezomoudra o tom, že mě tento neúspěch nemá odradit na mé životní cestě za štěstím. Jsme snad dospělí, zvládnem normální oznámení o tom, že vybrali někoho jinýho.
3) Kreténi
- Neodepíšou vůbec
Ano, chápu, že máte narozdíl ode mě spoustu práce. A že vám třeba příde bambiliarda nabídek. Že nemáte čas a musíte dělat důležitější věci, žejo. Že je vás tam málo a odepisování každýmu by trvalo strašně dloooouho. Že vlastně nemáte žádnýho personalistu, co by měl tyhle věci na starost a další blablabla. Upřímně, nezájem, páč jsou to kecy.
Ale ono to zase kurva neni tak těžký. Uděláte si jednu šablonu a pak jí jen vrazíte do odpovědi na mail, kterej stejně musíte otevřít, minimálně proto, aby vám nestrašil v doručený poště.
A když už jsme u toho, statisticky nejhůř se chovaj spíš v těch menších společnostech, než na místech, kam se ty bambiliardy lidí fakt hlásej. Jo, tim myslim hlavně vás, malý neziskovky.
A pak je tady taky ta filutovská vychytávka, že na konec inzerátu napíšou, že se ozvou jen vybraným kandidátům. S tím se taky jděte bodnout.
Pocit, že se hodinu mořim s motivákem a posílám svý relativně soukormý údaje někomu, komu to ani nestojí za odpověď, je fakt pěkně na hovno.
Takže ještě jednou, a teď si dovolím mluvit i za další nezaměstnaný socky – i když jsme bez práce, pořád jsme lidi a mohli byste se k nám podle toho chovat, vy kreténi.
A Nicholson na konec. S láskou.
P.S. Po dopsání tohohle žlučovitýho příspěvku mi zavolala pani z jedný školy a pozvala mě na pohovor. Karma, voe! Napíšeš ošklivý věci a stane se něco dobrýho! Tak na mě myslete.
Be First to Comment