První měsíc nezaměstnanosti je za mnou. Uteklo to jako voda. A přestože moc dobře vim, že máte rádi, když je to se mnou pičou ke zdi, dovolím si napsat tento nečekaně pozitivní text.
5 nejlepších lednových zážitků nezaměstnaný socky
Nemusím nikam vstávat, když je venku tma a zima.
Jako… o mně se obecně ví, že dost nerada vstávám. Jsem dokonce tam zhýčkaná, že všechno, co začíná v devět, označuji jako „moc brzo“. Ano, takovej jsem lenoch. A teďka to blaho, když vůbec nemusím natahovat budík! A že ráno nikam nemusim! Nedávno jsem zažila fakt pocit čirýho štěstí, když jsem vstala v půl desátý, oblíkla si k pyžamu jen tlustý ponožky a s hrnkem čaje v ruce koukala na sněhovej blizzard za oknem a říkala jsem si, jak je super, že nikam nejdu. Prostě radost.
Učim se, kdy, kde a co chci
Abyste si nemysleli, že celej den ležim na gauči a žeru (což se párkrát taky přihodilo, to zas jo) – můj současnej plán spočívá v tom, že se hodlám plně rekvalifikovat na něco užitečnýho. Trávím tedy dlouhé denní i noční hodiny v knihovně, případně doma a trápím svůj alkoholizovanej mozek. Je to velice osvěžující a zábavné. Kromě toho mám doma asi tak miliardu knih z různých knihoven a pomalu jen čekám, až se můj byt začne propadat.
Objevuji kouzlo Národní technické knihovny
Už jsem tam sice párkrát byla předtím, ale protože moje vysokoškolský studium bylo spíš humanitního rázu, poflakovala jsem se spíš po jinejch knihovnách. Ale jako NTK, to je prostě pecka – zejména proto, že tam můžete zevlovat až do dvou do rána (což teda nedělám, ale možnosti tu jsou). Kromě toho je tam takový nepsaný pravidlo, že sundat si boty je OK, takže se můžete vyzevlit půl dne na gauči s kompem a knihou v úplným pohodlíčku (boty jsou na mým hate listu hned za vstáváním).
Chodím na obědy! S lidma!
Během svýho posledního zaměstnání jsem byla na obědě jednou – za 8 měsíců. Nějak to vyplynulo z povahy práce a taky z toho, že jsem neměla žádný kolegy, jen samý nadřízený. Teďka se snažim jít alespoň jednou za tejden s někým na oběd a mít smysluplnou konverzaci. Je to pěkné a tímto děkuji všem, co už za mě oběd zacálovali.
Jezdim na výlety a také se hodně procházím
Hodně lidem jsem během posledního roku naslibovala, že se za nima zastavím v jejich mimopražských letoviscích a teď to konečně plním. Většinou prohlédneme i nějaké pamětihodnosti a taky mi obvykle dají najíst.
5 blbejch lednovejch věcí v životě nezaměstnaný socky
Abyste neřekli, že jsem Vás ochudila o pravidelnou dávku pesimismu, přihodím pár věci, který zas tak super nejsou.
Jsem chudá
Je to tak – po rozmařilém období kupování komiksů, vibrátorů a počítačů jsem teď zas v chudým režimu. V praxi to vypadá tak, že dělám experiment s omezeným rozpočtem a uvidím, jak dlouho to vydržím. O tom se někdy asi rozepíšu zvlášť.
Lidi mají blbý kecy
Je to tak – hodně lidí nějak nepochytilo to, že teď v podstatě makám mnohem víc než předtim v práci (jako ruku na srdce, kolik skutečný, náročný mentální práce skutečně za den v práci uděláte?), takže trochu podrážděně reagujou na to, že práci nemám a ani nesháním. Pak obvykle prohoděj něco o příživnících a tak.
Kocovina z hororu
Ano, i v omezeným rozpočtu se najdou penízky na pití. Bohužel onen děsivý večer nebyl čas na jídlo, takže následující den jsem měla asi druhou nejhorší kocovinu v životě. Ble. Ale abyste si nemysleli, bylo to v pátek – tudíž to bohabojný pracující lid nemusí pohoršovat.
Schůzka na pracáku v 8.15
To zabolelo – rozmazlenec musel vstávat ještě za tmy! Nicméně moje pani pracáková se mnou žádný velký plány nemá, takže se uvidíme až za dva měsíce, a to zas patří mezi ty pozitiva, žejo.
Neskutečně blbej nápad absolvovat kruhový trénink
V rámci zdravýho životního stylu jsem absolvovala kruhový trénink. 45 minut posilování! Mý tělo se začalo vzpírat už v půlce. Následně mě odměnilo týdnem velice intenzivní bolesti (která trvá i teď, když píšu tyto řádky). Připadám si jako golem obalenej sádrou plnou hřebíků. První dvě noci jsem se nemohla v posteli ani otočit. Zlo.
Be First to Comment