Na nezaměstnanosti je blbá jedna věc. Máte spoustu volnýho času. Což je prima. Ta blbá věc je, že nemáte prachy a úspory rychle ubejvaj, takže se musíte naučit bejt trochu kreativní, abyste úplně nezakrněli. Občas to nedám, celej den zabiju hraním Candy Crush, koukáním na GoT (což je furt ještě ta lepší varianta) nebo jinej seriál a pak mám pocit, že si mozek mění v želé. A zadek taky. Prostě takovej ten stav, kdy v pyžamu pomalu srostete s gaučem.
Když ovšem fáze houbovatění na gauči trvá víc než dva dny, promění se následně v záchvat plačtivý sebelítosti a ještě později v orgie horečnatý sebenenávisti, která obvykle končí vztykem z gauče a odchodem na pivo.
Pak kocovina. Celej proces se opakuje.
Takže pár tipů, jak se neproměnit v blábolící trosku s rozteklým mozečkem:
Nebejt doma
Zjistila jsem, že moje přirozená lenost mi brání bejt doma produktivní. V knihovně je mi trapný koukat na seriály a hrát blbý hry a navíc tam většinou trochu hapruje internet. V městský, národní nebo v NTK můžete bejt celej den za pár šlupek. Já chodim do jiný, ale neřeknu kam, protože byste tam všichni nalezli a zabrali mi můj oblíbenej flek. Jestli vám zbyly ještě nějaký love, můžete taky chodit do coworkingovejch kanclů, v Praze jich je už docela dost. Mně to moc nevyhovuje, protože se očekává, že budete společenský a tak. A taky je tam málo knížek a moc velkej rachot.
Co tam – hledat práci, psát svůj trapnej blogísek, šmejdit na netu, dělat různý menší kšefty, učit se… to co bych mohla dělat i doma, kdybych nebyla línej buřt se závislostí na seriálech.
Učit se něco
Na netu se člověk může naučit skoro všechno. A zadáko!
Na jazyky a blbosti (jako druhy italskejch sýrů) je dobrej Memrise,
Na programování Codeacademy. Docela mě baví taky Khanova škola. Prima rozcestník online kurzů, mimo jiné od rozličnejch světovejch univerzit je tady. Ale upřímně se přiznám, že se vždycky nadšeně přihlásim na tři prdele kurzů a pak hned odpadnu, páč na to nemám čas a popravdě mě moc neba ten videoformát – koukání na videa mě prostě nebere, když to nemá děj.
Dělat něco
Dobrovolníky sháněj všude a furt. Dobrovolničení je fajn, když máte aspoň nějaký prachy – jinak se k němu nejsem schopná dokopat. Taky furt doufám, že se nějakej job brzo objeví a tak se do ničeho moc neženu. Ale dobrej způsob, jak to skloubit dohromady je třeba Um sem um tam. Člověk pracuje zadara na konkrétní zakázce a pak konec – takže nikomu neslíbíte, že budete půl roku někde dobrovolničit a pak hovno z toho, protože budete celej den v práci.
Nebo si vymyslete nějakou vlastní zábavu – DIY, vaření… z toho se dneska daji vytřískat i nějaký love. Nebo můžete vymejšlet byznys, žejo. (Moje oblíbená aktivita)
Chodit ven
Na žití v Praze je prima, že je tady spousta akcí zadara. Buď blahoslavenej Facebook za to, že nám o všech těch věcech řekne. Fakt, šmírováním na FB se dá zařídit program na celej tejden.
Číst
To, že lidi na čtení nemaj čas, jsou jen blbý kecy.
Jako nezaměstnaná socka můžu číst celej den.
Jako zaměstnanej člověk sice ne celej den, ale každej den.
Před spaním, v MHD, na hajzlu, ve frontě, ve vaně, při jídle. Poslední dvě možnosti pouze pro zkušené čtenáře.
Osmdesát kaček za průkaz do knihovny se dá přežít.
Hecněte se na Goodreads, kolik toho zvládnete přečíst do konce roku 2015. (Můj cíl je 150 knih)
(Přidala bych nějaký sporty, ale víte co.)
Mě ještě baví sport ale někdy jsi říkám že je to k ničemu když jsem bez práce a ještě mám kamarádku tak jsem spolu tam sice hrozí ponorkove nemoci tak asi ta četba je nejlepší