Věrní čtenáři možná vědí, že prvotní impuls k sepisování tohoto blogísku byla návštěva pracáku před čtyřmi lety.
A hle, včera jsem tam šla zase. Čtyři roky uplynuly a já se opět snažím přicucnout na cecík českýho sociálního systému. Poučena předchozími zkušenostmi jsme strávila nějaký čas googlením toho, kam teda vlastně mám jít. Pokud jste někdy navštívili stránky úřadu práce, tak asi víte, že je fakt radost tam cokoli hledat. Podle stránek se pracák pro Prahu 7 přesunul na Maniny, a také rozprava s několika přáteli mě utvrdila v tom, že to je to místo, na který mám jít.
Tudíž jsem se vybavila svačinou (v očekávání toho, že tam zase budu kysnout čtyři hodiny) a vyrazila na Maniny. Překonavši sociální fobii jsem se zeptala na recepci, kam teda mám jít, když se chci registrovat. A hádejte co – opět jsem byla ve špatným baráku. Dement prostě zůstane dementem. A vtipný je, že to byl samozřejmě zas ten samej barák v Libni.
„Pěkný,“ řikám si, „začíná to fakt dobře, ty trotle.“ Inu nevadí, naštěstí je to na stejný trase. Sice musim opět na Palmovku, která se společně s Francouzema a lékořicí dostala do top trojky věcí, který nesnášim, ale když chce někdo prachy zadarmo, musí se trochu zapřít.
Nuže, konečně jsem tam. Čekárna plná lidí, ale čekala jsem to horší (předpokládala jsem, že hodně nešťastníků mělo taky smlouvu do konce roku). Ale pozor – oproti minulé zkušenosti velký upgrade: zaměstnanci pracáku asi taky čekali nával, takže v čekárně operuje paní a rozdává instrukce. Postup je následující – vyplnit papíry, dát paní ke kontrole, zmáčknout číslo na vyvolávacím zařízení a pak naklusat do některýho z kanclů, Takže poctivě vyplňuju, povede se mi to dokonce napoprvý a jdu si zmáčknout tlačítko v očekávání dalších dvou až tří hodin čekání. A v tu chvíli asi nastal novoroční zázrak – šla jsem na řadu hned! A hned další novoroční zázrak – bylo to úplně v pohodě (a to i přesto, že mi chyběly nějaký papíry, z čehož jsem měla trochu bobky). Dokonce ani nemusím obíhat svý jiný bývalý práce a somrovat od nich lejstra. Neuvěřitelný prostě. Musím říct, že jsem byla vlastně v šoku, jak rychlý to bylo.
Paní vypadá jako dobrej pankáč, tak doufám, že to půjde a nějakou dobu tam vydržim. A doufám, že mi přiklepnou i nějakou podporu – to se dozvim až za měsíc.
Teď totiž přichází to skandální odhalení – zatímco dřív jsem se snažila pracáku vyhnout, teď se na něm potřebuju udržet. V podstatě to beru jako sabbatical placenej státem. Pokud vám to přijde nemorální, pak vězte, že všechny ty prachy pak zase nasypu státu zpět čilým placením daní z příjmu. Mám totiž velkej plán a ten plán vyžaduje pár měsíců klidu ke studiu – což při vykonávání opičích prací moc nejde.
Jelimana tudíž teď platíte ze svejch daní a proto si všichni můžete připadat jako hrdí sponzoři tohoto blogu!
Be First to Comment