Jeliman jde do práce

S postupujícím životem každý den znovu zjišťuju, jak moc nahovno byla moje střední škola. Ale jako fakt. Teď je sice cool vysrat se na vysokou a založit start-up hned po maturitě, ale co se mě týče, nejradši bych přeskočila střední a ty čtyři roky se věnovala něčemu užitečnýmu.

Jak jsem řekla, moje střední stála za hovno, vaše třeba ne, ale ocenila bych, kdyby mě v rámci gymnaziálního vzdělávání někdo poučil o tom:

• jak napsat životopis – ano, někdy ve třeťáku jsme měli za domácí úkol napsat životopis, abychom se poučili o této slohové formě. Třídní mě zprcala, že nemám do CV psát, že umím řídit traktor, ale že mám řidičský průkaz skupiny C (což nemám). Takže jsem tam pak radši nenapsala nic a možná proto je můj životopis dodnes velmi strohej a nudnej (jak mi bylo nedávno řečeno).

• jak funguje český sociální systém – ano, kdyby mi někdo řekl, že přestože od 18 pracuju (bohužel hlavně na dohody), stejně mi stát žádný love nedá, byla bych zřejmě trochu vybíravější, co se práce týče. Plus mám pořád guláš ve všech těch podporách, příspěvcích a dávkách.

• jak na formuláře – jojo, bylo by fajn, kdyby mi někdo řekl, k čemu jsou všechny ty růžový formuláře o daních a tak. Je prima, že se naučíme všechny ty grafy nabídky a poptávky a soustavu soudů a taky si budeme umět spočítat, jestli sněmovna může odhlasovat zákon o povinným použití recyklovanýho papíru v poslaneckejch klubech, pokud je ve středu odpoledne v přestupnej rok hlasování přítomno 89 poslanců, ale upřímně, k čemu mi to kurva je, když pak přijdu na úřad a nejsem při nejlepší vůli schopná zjistit, který daně musim platit a který zase ne.

• jak to vlastně celý funguje – upřímně a stydíc se za sebe se přiznám, že furt pořádně nechápu, jak funguje krátkej a dlouhej tejden, kolik přesně bych měla platit na sociální a zdravotní, jestli je pro mě lepší danit paušálem nebo přes výdaje a spoustu těch dalších báječných věcí, který očividně každej kolem mě ví.

• jak podnikat – o tomto tématu jsem na střední škole slyšela 0, slovy nula, informací. To pak člověk nestačí koukat, čéče.

• jak funguje elektřina v praxi – jojo, přestože jsem musela za jekotu a nenávistnejch poznámek vyšinutý fyzikářky počítat bambiliony příkladů a kreslit bambiliony obvodů, praktický využití fyziky je pro mě dodnes záhada – a když jsem měla ve dvaceti řídit rekonstrukci bytu a řešit jističe, rozvody, pojistky a bůhvíco ještě, byla jsem pěkně v hajzlu.

• jak programovat – ohó, pozor – my jsme se přece učili programovat – jak naučit robota Karla srát cihličky úhlopříčně. A to v době, když se všichni ostatní učili programovat webovky a počítačový hry. Případně jak počítat v Excelu supersložitý rovnice, protože v něm nikdo přece nepotřebuje dělat grafy a tabulky, žejo. Psaní všema deseti by taky nebylo k zahození.

• jak dělat cokoli praktickýho – protože jsem byla na osmiletým gymnáziu, vyhnula jsem se všem těm zábavnejm věcem, co lidi normálně ve škole dělaj – pracovní činnosti, vaření, dílny, sexuální výchova, případně rodinná výchova a všechny ty další výchovy. Pak člověk vyleze z gymplu a fakt neumí nic, než mumlat cosi o Sartovi, zatímco se snaží neumřít hladem a zimou. Ještě že jsem chodila aspoň do skauta.