Jak jste si možná všimli, dlouho se tady nic neobjevilo. Je to proto, že jsem konečně spočinula v pevném objetí pracovního procesu. Než ovšem nasbírám dostatečně materiálu na to, abych vás mohla zásobovat veselými historkami ze světa státní správy, vymyslela jsem něco trochu jinýho. Tentokrát to nebude úplně vztažený k práci, ale protože vás podezírám z toho, že nejradši čtete o tom, jak trpim, rozhodla jsem se stát se na měsíc vegankou.
A to je teda velký utrpení, protože jsem náruživej masožrout. Občas si koupim klobásu a snim ji ještě cestou na tramvaj, Když cítím vůni uzenýho, nemůžu se udržet. Nebe si představuju jako Ambiente Brasileiro. A nejde jen o maso – mám spotřebu tak čtyři lučiny za týden. Taky občas dostanu hroznou chuť vypít láhev studenýho mlíka na ex. Moje nejoblíbenější jídlo jsou chlebíčky. A další prasárny z lahůdkářství.
Víceméně mám životosprávu dělníka z Kolbenky.
Takže si třeba řikáte, proč se dobrovolně vystavuju takovýmu utrpení. Je to proto, že jsem na Jednom světě viděla tenhle film s výzvou, že jestli to v člověku zanechalo nějakej dojem, ať se hecne a zkusí bejt 30 dní veganem. A na mě to zapůsobilo hodně. Hlavně proto, že mám slabost pro infografiky a tvrdý fakta.
Tak jdu do toho!
Budu hladovět za životní prostředí. A taky trpět, protože mý tělo neni na zdravou stravu stavěný – mám alergii na většinu lokální syrový zeleniny a ovoce (hlavně teda jablka, mrkev a celer) a mý střeva moc nezvládaj trávit luštěniny, takže předpokládám, že budu celej měsíc nafouklá, osypaná a protivná (víc než obvykle). Ale přátelé, dělám to pro přírodu. A teda taky pro sebe, abych trochu omezila všechny ty prasárny, páč jsou příjemně návykový.
A taky mám skrytý podezření, že být veganem v Čechách je pro životní prostředí mnohem náročnější, než být zodpovědným, lokální farmáře podporujícím střídmým konzumentem živočišných produktů (kterým se chci stát, až vyrostu). A protože za jiných okolností bych si tofu a podobný radosti nikdy v životě dobrovolně nekoupila, udělám si teď takovej minivýzkum, cože to vegani v Čechách jedí, odkud se to k nám dovezlo a z čeho to vlastně je.
A abych nevyměkla, budu poctivě skoro obden (nebo i míň) hlásit, jestli jsem ještě naživu a kolikrát už jsem stihla podvádět.
Jestli se taky chcete zapojit do Veganskýho máje, dejte vědět a budeme trpět společně.
Be First to Comment