Skip to content

Deprimující mlčení emailové schránky

Protože mě stále nikdo nechce zaměstnat a už mě moc neba koukat každý tři minuty do mailu, jestli se někdo náhodou neozval, rozhodla jsem se zabavit tím, že vám vylíčím útrapy minulýho měsíce, abyste viděli, že jsem se jen tak bohapustě neflákala.

Takže jaký roztodivný věci se přihodily:

  • Jakýmsi podivuhodným způsobem se začaly objevovat nabídky práce pro učitele socek a dějepisu. Po fakt dlouhý době, kdy všichni sháněli jen lidi do školek a na první stupeň, Jelimanovo srdíčko fakt zaplesalo. Takže jsem si nadrápala jeden univerzální motivák, kterej posílám do škol. Ušetřila jsem tak mrtě času, který můžu věnovat pláči nad tim, že jsem nezaměstnaná socka. Taky hodně střílim zombíky.
  • Pozvali mě na pohovor do školy. Bylo to dost na hovno. Ředitel vypadal, že by si radši utrh hlavu, polil jí benzínem a kutálel po areálu svý nadstandardně technologicky vybavený základky, než že by mě najal. Jak tak četl můj životopis, tvářil se víc a víc nasraně, nožičkama klepal, div se v křesle nepřevrátil a vůbec vypadal, že by byl moc rád, abych to neprodlužovala a vypadla. Tenhle pocit jsem s nim sdílela.

 

  • Pak jsem taky začla pracovat jako suplující učitelka na jedný pražský škole. Je to prima, nicméně to moc nesype, páč za listopad jsem tam měla jen čtyři hodiny. Všichni učitelé jsou tam trapně zdraví. Dokonce i děti. Pohovor trval asi pět minut. Pecka. Každopádně mám pocit, že děti mě dost fakujou. Jednim z důvodů je, že nevim, jak se jmenujou letošní finalisti Superstar.
  • Zlatej hřeb – pohovor ve vězení. Přišla jsem, odevzdala mobila a mp3, chvilku si tam pokecala a pak jsem zdvořile odmítla nadále pokračovat v příjmacím řízení. Buzerovat lidi kvůli tomu, že nemají hezky uklizenou celu je nějak v rozporu s mojí nezkrotně bordelářskou povahou. Ale jako obecně buzerovat lidi umim dobře, to zas jo.
  • Napsali mi z nějaký práce, kam si ani nepamatuju, že sem vůbec psala. Trochu divný, ale cajk. Děsně se mi omlouvali, že jim odpověď trvala tak dlouho. Tak jsem odepsala, že jako furt můžu. Teď další tejden mlčení, tak nevim.
  • Přihlásila jsem se taky do několika výběrovejch řízení na rozličný ministerstva. Kvůli služebnímu zákonu je to velmi zábavný. Nejvíc se raduju, když musim v copy centru pokaždý vypláznout balík za ty bambiliardy papírů, který ja tam třeba poslat. A budu se radovat ještě víc, jestli se z nějakýho ministerstva ozvou a budu muset vysolit ještě větší balík za ověřený kopie diplomů, razítka od doktorů a podobný mrdky. Nemluvě o tom, že si na to budu asi muset koupit i nějakej úřední vohoz.
  • Začala jsem mít znepokojivě důvěrnej vztah se svejma elektrickejma spotřebičema. Úplně nejradši mám elektrickou nahřejvací dečku do postele.
  • Prej mě nikdo nezaměstná, protože vypadám jako hípízácká švicka (fonetickej přepis). Jako snažim se to co nejvíc potlačit víceméně seriózníma hadrama, nicméně to prej je stejně furt poznat. Takže jestli máte někdo známý, kterejm by nevadilo zaměstnat hipízáckou švicku nebo prostě jen někoho se skvělou gramatikou a vytříbeným stylem, dejte vědět.
  • Poprvý jsem měla pohovor s opravdickou personalistkou. Měla to napsaný na visačce, takže musela bejt opravdická! Pojala jsem podezření, že je vlastně robot, co má vevnitř takovej ten malej repráček, co řiká různý fráze.  V tomhle případě v tom byl nahranej zákoník práce asi. Ze svýho robotickýho módu vypadla akorát jednou, když se ukázalo, že žádná z mejch předchozích pracovních zkušeností nebyla na HPP. Myslim, že kdybych jí řekla, že mě tatínek do pětadvaceti choval ve sklepě společně s mými pěti bratro-syny, tak by nebyla ani způlky tak vyvalená. Očividně jsem dost zřídkavej jev.
  • Byla jsem na kurzu v Prakulu. Bylo to boží. Jako nechci tady dělat reklamu, ale jestli chcete potěšit někoho, kdo se rád cpe a k tomu se i rád opíjí, tak tohle je to pravý místo. Snědla jsem toho tolik, že jsem nebyla nalitá ani po čtyřech panácích a šesti pivech. Sice malejch, ale stejně. A viděla jsem kulinářskou celebritu.
  • Jeliman taky děsně rád chodí na konference a tak. Hlavně na ty, kde je i raut. Jestli máte nějaký tipy, kam bych se mohla vypravit, dejte vědět.
Ty vado, a v mailu furt hovno. Tak si asi půjdu číst knížku nebo co.

Be First to Comment

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.