Zrovna jsem poslala odpověď na inzerát, kde nabízej 75 kaček za hodinu. Sice čistýho, ale stejně.
Furt mám ale takovej nabobskej pocit, že po tolika letech studia a absolvování vysoký školy bych neměla jít pod kilo. Vyšší ambice teď fakt nemám.
Občas si vzpomenu na to, že některý právníci berou za hodinu tisícový taxy a řikám si, že jsem asi někde udělala několik zásadních chyb. Tyhle myšlenky mě napadaly zejména v okamžicích, kdy jsem spravovala odporný ucpaný hajzly po párty, vězela po lokty v odpadcích nebo ve tři ráno vykopávala ožraly z baru.
Když mi tuhle sestřenice vykládala, že ve Vídni nikdo s trochou sebeúcty nejde pod pět euro na hodinu, pomyslela jsem smutně na svoji kavárenskou hodinovou taxu ve výši 2 a 1/4 euro a jen jsem zabručela cosi vo tom, že doba je zlá.
To bylo skoro před deseti lety. Ale nic se nezměnilo. Furt dělám debilní práce za debilní prachy, protože jsem debil.
Makat čtyři hodiny na to, abyste si mohli koupit pár piv a čínu, to je fakt smutný.
Jinak kdyby vás zajímalo, jak vypadal můj ksicht dneska, tak asi takhle:
Otevřu nabídky prací.
Někdo nabízí práci v antikvariátu! (radost)
Je to za 75 kaček na hodinu a DPP. (smutek)
Stejně tam asi napíšu, páč stejně nemám nic jinýho na práci a nic lepšího mě stejně nečeká. (ještě větší smutek, jdu vypít všechen zbylej chlast v lednici).
Be First to Comment