Dospěla jsem k rozhodnutní, že se musim přestat flákat. Docela jsem se těšila, že po víceméně pracovních prázdninách si dám volno, ale už mě sere všem odpovídat, že nic nemám a nic nehledám, že si chci dát chvilku voraz a že s nima nemůžu jít nakupovat, protože musim šetřit prachy. Takže jako díky mockrát. I nezaměstnaný lidi si zasloužej trochu respektu, víme?
Ne, i vnitřně cítím, že nastal čas usednout zpět na kůň a začít brázdit širé lány pracovních nabídek. Teda širé pouze v tom případě, že bych chtěla dělat opruzáka na ulici („Máte ráda přírodu, pani? Přispějte na postižený slepý pejsky s poruchou osobnosti!“), opruzáka přes telefon („Brý den, máte čas na krátký monitorovaný hovor, na jehož konci vám vnutím totální šit, za kterej zaplatíte balík?“) nebo opruzáka přes mail (Dobrý den, Prosím, chci, abys mi pomáhat při investování USD $ 15,5 milionu, které jsem zdědil od svých pozdních rodičů. Během politické války zde v Pobřeží slonoviny Ztratil jsem své rodiče, já jsem 30 let a nemají podnikatelský záměr, rád bych, abys mi pomohl dostat se z tohoto fondu investoval, když jsem pokračovat ve svém vzdělávání ve vaší zemi. „Odpovězte prosím na mé soukromé E-mail pod“ mi na email (j….i.k……n@aol.com) S pozdravem, J…s).
Jinak se trh práce se zajímavýma nabídkama nepřetrhne. Mimochodem, pro představu, jak asi vypadá můj hypotetickej kůň i s Jelimanem na hřbetě se mrkněte na video.
A strašně, fakt strašně se mi nechce vyblívat další motiváky a CV. Ale dneska jsem se pochlapila a přečetla si LinkedIn návod, jak napsat dokonalej životopis.
Jako všechny podobný návody ovšem i tenhle vychází z představy, že se všichni chceme hlásit do korporátů, kde si to přečte vytrénovanej korporátní personalista a složitými korporátními psychologickými procesy rozhodne, který z těch nebohejch uchazečů pozve na do dalšího kola korporátních Hunger Games.
No, zatim jsem na podobný místa nic neposlala, takže bych ocenila spíš návod, jak napsat životopis do neziskovky, kde vlastně pracujou jen tři lidi, kteří si přijatý nabídky se smíchem pročítaj v pražský kavárně. Případně jak napsat životopis, kterej ocení šedesátiletej zástupce základní školy někde v Hostivaři.
Na čem se tyhle návody dost často neshodují, je třeba to, jestli se do CV mají psát záliby. Někdo to úplně zavrhuje s tim, že je každýmu prd po tom, co děláte ve volným čase. Někteří zase zastávaj opačnej názor, tedy že je potřeba tam napsat svý zájmy proto, aby si vás v tý záplavě nabídek zapamatovali. Jako je pravda, že když někdo napíše, že mezi jeho koníčky záliby patří výroba obrazů z pubickýho ochlupení, tak to asi zanechá hlubokej dojem. Osobně se domnívám, že tenhle dojem pak ale překryje všechno ostatní.
Většina doporučení se pohybuje v šedým spektru dobrovolnosti. Takže nevim. Nepíšu. Co je komu do toho taky, žejo.
Taky nevim, co s fotkou. Mám jednu, na který nevypadám jako dement s podbradkem – a dokonce není z hospody, tak jsem jí tam šoupla taky. Někdy jí chtěj, někdy ne, tak prostě jí dostanou pokaždý, abych se s tim nemusela víc namáhat. Nicméně to není dokladová fotka s očima vyvalenýma dopředu na jednolitým pozadí, což se prej vyžaduje. Nemám no. Kdyby chtěli dělat s mutantem, tak ok, to by se asi něco našlo, protože na většině dokladovek vypadám asi takhle:
Na čem se ovšem všichni podezřele shodujou je, že byste neměli používat úchylně barevnej Comic Sans, fosforeskující pozadí a třpytky, tak si řikám, jestli někdy někdo opravdu takovej životopis viděl? Ale když se o tom zmiňujou fakt všude, tak se to asi stalo.
Existuje tahle třpytivá bestie, o které si personalisti vyprávějí schoulení nad svými proseccy, obklopeni půlnočními stíny pražských ulic? Je to mýtus, předávaný pouze zasvěceným moudrými profesory v tajných kaplích personalistických univerzit? Skutečně to někdo viděl nebo je to personalistická Atlantida?
No, a teď se zas uklidníme a přejdem na moje poslední a největší dilema – doteďka bylo mé CV poměrně soudržnou směsí vzdělavačsko-kulturně-knižních prací. Mám teď jako svojí poslední zkušenost uvést „pomocné kuchyňské práce v bistru s párkama“? Navíc by to podle všech pravidel psaní životopisu měl bejt hned nahoře, jakžto čerstvá pracovní zkušenost. Připadá mi tam trochu jako pěst na voko.
Nebo to mám taktně zamlčet a nechat tam díru s tim, že s toho třeba nikdo nevšimne, hm?
Tak nevim.
Potřebuju poradit.
A co vy?
Taky v CV bojujete s nějakýma problémama?
Dejte vědět a za odměnu vám najdu další mocinky krásný blejskavý obrázky.
Be First to Comment