Jeliman jde do práce

Velký téma. Fakt.

Moje pohovorová rutina – vysprchovat, vyčistit zuby, pokus o učesání (ideálně tak, aby moje hlava nevypadala tak giganticky), trochu navonět, vydloubat špínu z pod nehtů (nevím, čím to je, ale je tam prostě furt), namazat pusu a to je tak nějak všechno. Těsně před tím se donačančat na záchodech. Vyplivnout žvejku. Naposled omést kočičí chlupy z kabátu. Srovnat límeček. Když to jde. Znova přečesat, aby nebyla vidět velká hlava.

Co se vohozu týče, obvykle se snažím vzít si nejmíň ochozený boty a trochu je vyčistit (posledně se úplně nezadařilo – nenávidím kupování bot, takže mám jen jedny zimní, s dírama a hodně ochozený. Bylo to tim, žejo!?).

Když je teplejc a chci vypadat jako kreativní střední třída, beru si conversky s Batmanem.

S oblečením je to trochu náročnější, ale obvykle se snažím trochu povytáhnout nad svůj obvyklej šupáckej standart. Mám jednu černou košili, kterou jsem nosila na všechny zkoušky a zápočty, tak teď asi bude chodit i na pohovory. Do většiny slušnejch kalhot se mi teď nevejde prdel, takže se buď snažím vytáhnout co nejmíň olezlý džíny nebo sukni, případně šaty, ale to pak vypadám trochu moc punkově (zas ty boty, no, ale už mám nový a bez děr!).   Hele, fakt – otázka do publika – fakt se lidi dívaj jinejm lidem na boty? Protože víceméně na všech stránkách o hledání práce věnujou botám až nezdravou pozornost.

Shrnuto – můj cílovej vzhled je něco jako čistá pražská alternativa.  Pro srovnání, obvykle je to spíš odrbaná pražská alternativa/vágus/intelektuální socka. Když jsem řešila, jak se oblíknout na pohovor (kterej jsem posrala, FYI), napadlo mě několik základních věcí:

1) Většina chytrejch rad na internetech předpokládá, že jdete na pohovor do korporátu nebo aspoň někam do banky.

Pokud mi nebude hrozit smrt hladem, tak se podobnejm institucím radši vyhnu obloukem. Na jobs.cz si patrně už uvědomili, že existujou i lidi, kteří neprahnou po práci v podobné instituci a přidali radu:

Jak do „džínového“ podniku

Znamená to tedy přijít na pohovor do neformální firmy v barevném tričku s komiksovým obrázkem a kraťasech? To určitě ne. Pracovní pohovor je váš první osobní kontakt s budoucím zaměstnavatelem, a proto byste měli působit profesionálně. „Pokud se hlásíte do firmy, která si na dress code nepotrpí, můžete si klidně vzít džíny a tričko. Ale znamená to dobré džíny a dobré tričko. K tomu třeba modrý blazer,“ radí stylista. Orvané texasky a vytahané triko s nápisem Harvardské fondy si opravdu nechte jen na sekání dříví na chatě.

Patrně si teda musím koupit blazer, ať je to cokoliv. Musím mít na sobě blazer, aby mě vzali do neziskovky? Můžu si vzít blazer na příjmací pohovor na vejšku? Je pro mě trh práce navždy zapovězen, protože nemám blazer? Můj blazeru-prostý život se patrně promění v slzavý údolí a budu navždy nezaměstnaná, protože mi maminka neřekla, co je to blazer.

Zato mi už na gymplu chtěla vnutit příšerně nechutnej kostýmek – zvratkově žlutej s čtverečkama a takovou humusáckou strukturou – že by se mi mohl hodit do práce. Vypadala jsem jak poblitá Ally McBealová. Děs!

Jako klasickej hříšník Módního pekla preferuju pohodlný, nejlíp o pár čísel větší hadry a nacpat se do kostýmku, ve kterým se budu škrtit a potit si představuju asi takhle:

2) Musim se na pohovor namalovat?

Maluju si asi tak dvakrát do roka. Víc ne. Představa, že bych měla vstávat byť jen o deset minut dřív, abych si natřela ksicht vrstvou umělin, několikrát se píchla do oka a celkově se nasrala už po ránu, je mi vrcholně odporná. Plus mám ohromný nutkání sahat si pořád na obličej (což je prej hnus, viz níže), takže se mi to veledílo do půl hodiny rozmaže. Práce na hovno, řekla bych.

Takže mám etický dilema – mám se před pohovorem namalovat, když to bude poprvý a naposled, kdy mě tam uvidí namalovanou?

Na druhou stranu to, že bych přišla s moc výrazným make-upem nehrozí.

3) Hygiena

Přiznám se, že jsem vlastně nikdy nedělala pohovor s personalistou. Obvykle to proběhlo se šéfem, šéfovou, projekťačkou, metodikem nebo někým úplně jiným. A asi ani žádnýho personalistu neznám. Některý rady a tipy od personalistů ale vypadaj, že to taky neni úplně nechutností prostá práce – viz třeba 20 způsobů, jak zprasit pohovor na webu Bussines Insider – vybírám ty hygienicky podmíněný. – Během pohovoru si nesahejte na obličej ani si nehrajte s vlasy. Je to nechutné a rozptylující. (Ouvej ouvej ouvej, na to si musim dát bacha) – Nechoďte na pohovor s mokrými vlasy. Radši si je usušte a přijďte o pět minut později. (Může bejt, no) – Pozor na páchnoucí dech. Jestliže ho cítím, i když sedím na druhé straně konferenčního stolu, není to dobré znamení. (Bleeeee!) Co vy a vohoz na pohovory?