Jeliman jde do práce

Neuvěřitelné se stalo skutkem! Pozvali mě na pohovor. Proběhl včera a trapnej pocit trvá až doteď.
Přestože mi to někteří nechtějí věřit, jsem v podstatě velmi nervózní a neurotickej člověk.
A na pohovorech mega-nervózní.

Věřím, že s tím má co dělat moje posraná střední škola a zástup psychotických vyučujících, kteří povětšinou brali ústní zkoušení jako povolení k lynčování.

Takže jako to probíhalo:
– Lidi velice příjemní, atmosféra báječná, práce, kterou bych fakt chtěla
– A já naproti jako potící se jeliman, mluvící turborychlostí a blábolící bláboly. Taky vždycky hrozně zrudnu a vypadám, jako že mi každou chvíli exploduje hlava.

Prej se ozvou.
Takže bájo.